À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Koncert na chodbě. Jako fakt. LILIXELBE se rozhodli zpečetit povedené splitko s německými TRIGGER koncertem, který se uskutečnil na chodbě k jejich zkušebně. A vlastně to má delší tradici, protože jejich první koncerty se také ve své podstatě konaly na chodbě k jejich zkušebně. Byť to byl prostor jednoho zapadlého plzeňského pornokina. V Plzenci je to ale mnohem větší klasa. Dlaždičky, zářivky a stěny, které barví, když se o ně opřete.
Výkop mají domácí. Po zvukovce se vytrácí kytarista Martin. Chvíli se hledá a nenachází. Zjevuje se nakonec v montérkách s velmi velkorysým dekoltem, z něhož čouhá jeho kéra „VOLE“. Všichni tedy na značkách a může se začít. Počátek s písničkou, jež otevírá i aktuální splitko s TRIGGER, nese název „Industrial Zone“, trvá jen čtyřicet sekund a to včetně závěrečné pozvolné zpomalovací sekvence. Je jasné, co čekat. Tahle trojka prostě ctí tradice ve formě ultra krátkých forem. Většina skladeb, které následují, mají také stopáž pod minutu. Powerviolence výplach kombinující všechny elementy žánru, co šly kolem. Chemie mezi bubeníkem a basákem téměř hmatatelná. Mimochodem, baskytaru s vytrhanými pražci také moc často v powerviolence neuvidíte a asi ani basáka, který se rozehrává na motivech Jaca Pastoriuse. Záhadou mi ale stále je, že si kapely zatím nevšimli skauti hledající talenty pro Obscene Extreme.
Vzhledem k tomu, že zvuk stále vazbí a nahoukává, je utracen mikrofon u bubeníka, ale co už, jede se dál v rytmu krátký, rychlý a hlasitý. Patnáct minut a konec. Kytarista Martin si sice ke svému kostýmu donesl i dvoulitrového Braníka v plastu, a ačkoliv se s ním snažil pohnout, kdykoliv to v mezerách mezi songy jen trochu šlo, ztrestal jen zhruba pětinu obsahu lahve. Pivní contest tedy nevyhrál, rozhodně by si ale mohl odnést cenu za nejfolkovější postavení pravé ruky v rámci powerviolence. Jen mi ukažte druhého kytaristu v tomhle žánru, kdo aplikuje na kytaru tento typ šmrdlání. Zvuk je trochu na štíru, ale co chceš, je to chodba. Ale i díky ní je to unikátní večírek.
Českoněmecká trojka TRIGGER nastupuje krátce nato. Stihnuls jen dvakrát ubalit a vykouřit Pueblo a už je nazvučeno. Pravda, Enrikova basa mohla být víc, ale v rámci prostoru to bylo naprosto adekvátní. TRIGGER kombinují stop’n‘go záškuby, grindcorové výplachy a hlomozící válcování. Songy se opírají Kevinovo nápadité bicí, velmi specifický zvuk zbustrované baskytary a v současnosti i Ondrovo řvaní, které je nejsilnější v jeho suché drásané screamo poloze. Ve výsledku nejsou TRIGGER zdaleka tak pestří, co se motivů týče, jako LILIXELBE, ale jsou mnohem nekompromisnější a chřestivější. Tohle je něco, co si představím, když se řekne grindcorový buldozer.
Ondra s mikrofonem si svým pohybem zjednává před bicími respekt v jím vytyčeném prostoru, kam mu nikdo neleze, a instrumentální dvojka za ním produkuje parádně seštelovanou extrémní mašinerii, která je celkem čerstvě zocelená americkým tour. Snad jen lepší zvuk tomu chyběl. Prostor cením, byl to skvělý bizárek a na akci na chodbě dojeli lidi z Prahy i Jižních Čech. Za mě spoko.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.